Slavičín

První historická zmínka o Slavičínsku pochází z roku 1141. Dle darovací listiny olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku byl Slavičín 2. června 1256 věnován v léno Helembertovi de Turri. V té době byl zde kostel a fara, Slavičín byl městečkem s právem tržním, celním, hrdelním. Vývoj města byl v minulosti ovlivněn blízkostí uherské hranice a Vlárského průsmyku, kudy pronikaly nejen civilizační vlivy, ale procházela zde vojska Uhrů, Tatarů a Turků. Ve 13. století byla oblast postižena tatarskými vpády, podobně tomu bylo i v pozdějším 17. a 18. století.Obyvatelstvo se většinou živilo zemědělstvím. Z řemesel existovala jen ta nejdůležitější, i když se uvádí zvláštnost mezi profesemi, a to bylo zvěroklestičství, kterou zdejší muži prosluli doma i za hranicemi. Pro Slavičín a okolí měl později největší význam rozvoj obuvnického průmyslu.V roce 1910 byla ve Slavičíně postavena národní škola, roku 1923 přibyla budova měšťanské školy. Byly vytvářeny podmínky nejen pro vzdělávání, ale též pro kulturní, společenské a sportovní vyžití. Roku 1927 byla zbudována Sokolovna, o 6 let později Orlovna.Od konce druhé světové války prošel Slavičín rozsáhlým vývojem a v roce 1964 se stal městem.