Seletice

Obec Seletice, osada rolníků a dřevorubců patrně vznikla již před počátkem 14. století na jihovýchodním úpatí Loučeňského hřbetu. Jeho vrcholová plošina zůstávala dlouho zalesněná. Podstatná část seletického katastru totiž zahrnuje značnou oblast rozsáhlého Svatojiřskiého lesa. Obec byla pojmenována podle příjmení (Sele-Seleta) zakladatele a osazena jeho čeledí jako ves lidu Seletova. První písemný doklad máme až roku 1420, kdy vesnice patřila zemanovi Janovi zřečenému Košík. Tento vladycký rod vlastnil i nedaleký Košík, Rožďalovice a Bošín a měl podivuhodnou postavu žebravého cikánského poutníka, nazývaného tehdy kartas nebo zpyták (vyzvědač) tatarský. Za Košíků byla ve vsi založena tvrz. Mohla se nacházet v místech dosud zvaných Hrádek nebo Návrší, kde později šlechtičtí majitelé vystavěli myslivnu se starobylými sklepy. Stará pověst vypráví, že zde vedla tajná chodba až na hrad Kuncberk u Křince. Ten byl ale postavn až po roku 1463 mocnými pány Křineckými. Do jejich držení se v té době dostaly i Seletice a roku 1623 je spolu s okolními pobělohorskými konfiskáty získali rožďalovičtí Valdštejnové. V části obce se zachovaly omítnuté i neomítnuté roubené domky. Na malé horní návsi je u dřevěné zvoničky na zdobném klasicistním soklu z roku 1832 patrně dodatečně umístěná a lidově pojatá socha Panny Marie. Roku 1852 se dole ve vsi v č.p. 53 narodil ThDr. a PhDr. František Kordač, který se roku 1919 stal prvním občanským pražským arcibiskupem a českým primasem. V této funkci se do roku 1931 zasloužil o zmírnění napětí mezi naší republikou a Vatikánem. Jako syn prostého rolníka z rozdělené vesnice se vyznačoval skromností a sociálním a národním cítěním. Pamětní deska slavného rodáka se nachází na přestavěné budově bývalé školy.