Město Milovice leží v nížině středního Polabí v místech, kde ve 14. století stávalo zemanské sídlo vladyky Holomka. První archivní zmínka o městě je ze 4.1. 1396. Starší písemný záznam se váže k Benátecké Vrutici, jedné ze čtyř dnešních částí města, ten je datován do roku 1241, kdy královna Kunhuta, manželka českého krále Václava I., darovala Benáteckou Vrutici lyskému klášteru. Podle pověsti ovšem vznikla Benátecká Vrutice mnohem dříve a název ji byl dán podle vyvěrajících pramenů vody. Významným byl zdejší velký rybník nazývaný Vrutický, který se rozkládal až k Milovicím. Větší růst Milovice zaznamenaly v průběhu 18. a v první polovině 19. století v souvislosti se zřízením lihovaru. Největší rozmach však nastal až na začátku století dvacátého, kdy zde byl v roce 1904 zřízen vojenský tábor pro výcvik rakouské armády. Milovce se tak v krátké době změnily na přední vojenskou základnu rakousko-uherské monarcie. V roce 1914, tedy na začátku I. světové války, byl na pahorku mezi Benáteckou Vruticí a Milovicemi postaven zajatecký tábor, ve kterém se vystřídaly desetitisíce válečných zajatců různých národností. Milovický vojenský komplex sehrál důležitou roli v samostatném Československu, během II. světové války a v době sovětské okupace. Po odchodu sovětské armády v červnu 1991 nastala nová éra města. Původní vojenské objekty jsou postupně rekonstruovány na byty a provozovnym s čímž je spojen prudký nárůst obyvatel. Jeho počet se běhen dvaceti let téměř zdesetinásobil na současných 10 000. Milovice jsou v rámci ČR městem s nejnižším věkovým průměrem. Prolíná se zde vojenská historie s nově zrekonstruovanými objekty s krásnou přírodou s množstvím okolních lesů. Připomínkou válečné minulosti je Mezinárodní vojenský hřbitov z dob Rakousko-Uherska, kde je pohřbeno více než 6 tisíc válečných zajatců, nejvíce pak Italů, proto se také hřbitovu říká "italský". Každoročně na začátku listopadu zde probíhá Slavnostní pamětní obřad za účasti italského velvyslance, vojenských, civilních a duchovních představitelů obou zemí a Milovic. Dominantou města je novogotický kostel sv. Kateřiny, který byl vysvěcen r. 1907 a tovří pomyslnou hranici mezi "starými" a "novými" Milovicemi. Druhou významnou dominantou je budova nové radnice na náměstí 30. června v části Mladá. Ve znaku města je stříbrná hlava srny s krkem a zlatým jazykem. Tento nejstarší doložený heraldický motiv se objevoval na středověkých pečetích rytířů z Milovic. Srna je umístěna v zeleném štítě s vybíhajícími třemi hroty k hornímu okraji stříbrné hlavy štítu. Zelená barva má připomínat bohatství lesů v regionu.
Město Milovice, náměstí 30. června 508
